Mám za sebou druhou dávku. Tentokrát už jsem věděla, do čeho jdu, takže to bylo mnohem klidnější.

Proběhla krásná, přímo ladovská zima. Mrzlo, až praštilo a my v těch skvělých -18°C jeli na biologickou a pak i na vakcínu. Cesta byla všelijaká, ale hlavní bylo, že jsme v pořádku a na čas dojeli. Druhá dávka už byla pro mě víc v klidu, protože jsem věděla, že to nic není. Dozvěděla jsem se, že mi od listopadu celkem klesly protilátky na Covid, ale ještě prý nějaké mám a to zatím stačí. Tak snad ano. Dále mi vzali dvě ampule krve na výzkum, asi aby se podívali, co ty nabušený bílý krvinky v těle dělají. Z minula jsem se poučila, takže žádný úklidy, hezky klidový režim, odpočinek a zvládla jsem těch pár dní po vakcíně bez zvýšené teploty.

Teď mě další dávka čeká zase za měsíc. Tento a příští týden se mi akorát nějak nahromadila vyšetření, absolvuju jich celkem pět. Dneska gynda, kde jsem byla na pravidelné čtvrtletní kontrole a vše dopadlo dobře, pozítří prevence u kamarádky zubařky, příští týden kontrolní PET/CT, půlroční kontrola na kožním a biologická léčba. 

Jak správně tušíte, největší bobky mám z PET/CT. Jde o kontrolu po půl roce. Samotné vyšetření je v pohodě, jen je to delší a budu zase chvíli "radioaktivně zářit".  Ale ty výsledky, z toho mě jednou fakt klepne.  Vzhledem k tomu, že jsem začala imunologickou léčbu, může se stát, že jak to v těle pracuje, zhorší se i obraz na PET/CT. Ale stát se to taky nemusí. Hm, takže si vyber. Budu teda doufat, že se tam od minula nic nového neobjeví, nezvětší, případně by třeba něco mohlo zmizet.

Chci si dělat taky nějakou radost, takže jsem se zase pustila do motání macramé, začala jsem brát online hodiny zpěvu a náramně se u toho bavím, hlavně když trénujeme hrudní hlas a já po pátý řvu v paneláku: "heeeeej, ty tam" a nebo zpíváme se lžičkou v puse, aby se nehýbal jazyk (díky, Adrianko). To by mě zajímalo, co si sousedi myslí. Manžel mě taky vzal na rybník bruslit, takže jsem vyhnala pavouky, oprášila "nože" a málem se přizabila při prvním dolíku, kdy se zoubky bruslí potkaly s ledem. Vše dobře dopadlo a moc jsme si to užili. Jen brusle to nevydržely. Asi jsem zabírala tak úporně, že po těch (možná deseti?) letech v krabici se materiál unavil a celá ta část bota - plast s nožem se odlepila. Při ohýbání k zavázání mi prdnul zip u kabátu, který mě teda posléze taky opustil. No, ještě že už se oteplilo, tyhle investice asi ráda odsunu na příští zimu. Leda by byly nějaký super velký výprodeje. Ale za ten zážitek to stálo. 

V sobotu mám důležitý den. Budou to tři roky od operace v Olomouci. Tři roky se stomií. Za tu dobu se toho tolik událo. Moc se na ten den těším. Dvakrát jsem to oslavila ve své oblíbené kavárně, letos bohužel doma, ale to nevadí. Zapálím si symbolické tři svíčky a budu si něco přát..

Brzy se zase ozvu.

"Malá naděje není kapka v moři, ale hořící svíčka v temné místnosti."

nemoc ileostomie imunoterapie