Zvídavé otázky mířené na stomika už jsem i s odpověďmi sepsala níž, stačí vyhledat. Nyní jsem se zaměřila na otázky/situace, se kterými jsem se setkala po dobu své léčby a nemoci a občas mi z nich už vylítl tlak nebo naběhla žíla na krku. 

Myslím, že jsem člověk celkem otevřený a o svém onemocnění mluvím většinou bez studu a ráda každému odpovím na jeho otázky, i když se dotyčnému zprva zdají třeba hloupé, na tělo, intimní, ale svým přátelům ráda poskytnu odpověď. Vím, že je to zajímá a že neinformovanost plodí v hlavách různé bludy a nesmyslné představy. Nemám s tím problém. Ale občas jsou situace, kdy se to sejde všechno najednou a co je moc, to je moc. 

Kamarádka mi vyprávěla, že když dělala brigádu v supermarketu za kasou, nešel jí čas od času načíst kód výrobku. Zákazník pro odlehčení situace pobaveně prohodil:"Jééé, tak to mám zadarmo, co?" Kamarádka říká:"Jako víš co, když to slyšíš poprvý, tak se zasměješ, ale když je to desetkrát denně, fakt tě to sere, prosím tě neříkej to těm pokladním, když jim něco nejde načíst!"

Takže už jste plni nedočkavostí, co že to je za otázky, se kterými se nemocný setkává? Že se bojíte, že tam bude i vaše otázka? Ano, může se to stát. Já sama jsem některé otázky taky nemocným položila. To ale neznamená, že jsme naštvaní, myslíme si o vás, že jste jako necitelní, tak to samozřejmě není. Jen se snažím poukázat na to, že v životě není každý myslitel a přemýšlivec a některé zdánlivě jednoduché dotazy mohou už tak zraněného člověka bolet a nebo (když to slyší už po 15.) spolehlivě nasrat! 

1. A je to fakt tak vážný? - Ano, má nemoc je vážná. Nejsem Ája z Ulice, která si kvůli Matějovi vymyslela podezření na rakovinu. Sama moc dobře vím, že je nemoc hodně vážná a nepotřebuju v tom utvrzovat 2x denně.
2. Slyšela jsi o téhle nové metodě? Mámy známý kamarádka byla taky nemocná a pitím zeleninových šťáv/držením hladovky/užíváním anony gravioly/oleje/těhle pecka prášků se uzdravila. - Na začátku nemoci jsem byla zaplavena zaručenými léky a metodami, jak se uzdravit. Vím, že všichni chtějí pomoct, mají třeba nějakou dobrou zkušenost s nějakým doplňkem stravy, ale prosím na nemocné s citem! V jednu chvíli mi chodilo i několik zpráv denně se "zázračnými" metodami léčby a mně už z toho šla hlava kolem. Neměla jsem sílu na to, vypořádat se se svou diagnózou a ještě každýmu vysvětlovat, že jako děkuju a až budu mít čas, ráda si o tom něco přečtu, ale až budu mít náladu a chuť, ne hned teď, jak někteří očekávali a taky mě do toho tlačili. Můžu říct, že jsem dost věcí zkoumala, probírala s pacienty i s lékaři, ale podstoupila jsem konzervativní léčbu, které věřím a v hlavě jsem cítila, že je to správně. Každý je ale jiný a pokud věříte, že nádor vyhladovíte, nebo upijete zeleninovými šťávami, je to jen vaše volba. Já se nebránila různým podpůrným prostředkům na imunitu, pár jsem jich zkusila a beru je dodnes, ale myslet si, že nádor zmizí po pár pilulích čehosi, asi by teda dneska nebyl žádný onkologicky nemocný pacient a ty fronty, který tam každý tři týdny vidím, by se mi jen zdály.
3. Jíš cukr? Ten prý nádory živí! - Další prekérní otázka. Problematikou cukru jsem se zabývala hodněkrát a konzultovala ji i s lékaři. Jedna má kamarádka, která podstupuje chemo už potřetí mi říkala, že cukr řešila, vyhýbala se mu a stejně se to vrátilo. Lékař vám řekne, všeho s mírou. Nádor (pokud tam bude chtít bujet) si vezme energii z brokolice i z bábovky. Hlavní je nepřejídat se sladkým, nemít z toho jídlo na celý den, ale že si jednou denně dám kousek čokolády, koláče, nebo se ve chvílích, kdy je vám po chemo šíleně zle napijete coca coly, no a co. Lepší se tím nestresovat a trochu té dobroty si dopřát a být spokojený. Prostě vyvážená strava.
4. Bráchy známá měla taky to co ty, ale léčili jí úplně jinak, jak je to možný? - Každý je jedinečný, každá nemoc je jedinečná, proto i léčba je každému šitá na míru a individuální.
5. Skončila jsi chemo/léčbu, tak to budete moct plánovat rodinu, ne? - Pokud si troufnete tuto otázku položit, určitě je potřeba vhodné načasování a diplomatické vyjadřování. Člověk, který prošel náročnou léčbou možná vůbec mít děti nemůže a pokud ano, musí se nějakou dobu čekat, kdy bude organismus v pořádku. Pokud mít své vlastní potomky nejde, ptát se na to, kdy půjdete do adopce je taky dost vošajstlich (tenký led). Člověk je rád, že je rád, absolutně nemá představu, jak se jeho nemoc bude vyvíjet dál, potřebuje si odpočinout a nabrat síly. To, že hned den po ukončení léčby nestojí na úřadě s žádostí o osvojení, je snad jasné.
6. Co to máš na hlavě? - Ano, i s tím jsem se setkala. To, že lidi na mě čumí, že mám turbánek a proč, jsem si už zvykla. Ale občas mě překvapí lidé, kteří se zeptají, co to mám na hlavě, popřípadě napřahují ruku s tím, že mi to jako za srandy sundají. Takhle prosím opravdu NE! Nemám to na hlavě pro srandu králíkům, že bych už nevěděla, co na sebe navlíknout. Mám to proto, že vlivem chemoterapie nemám skoro rok vlasy!!! Ano, některým lidem to hned nedojde. V lepším případě turbánek pochválí (což mě potěší) a jedeme dál.
7. Ty máš rakovinu? - Takhle taky ne.. Dá se to říct i jinak. 

Pokud mě ještě něco napadne, postupně to doplním. Nechci odrazovat od toho, abyste se nemocných ptali, to vůbec ne. Ptejte se, zajímejte se, ten zájem lidí je opravdu milý, jen to nepřehánět. Děkuji. Konec hlášení.

ileostomie nemoc příhody