Chemoterapie 3/7

Jestli jsem se na něco netěšila, tak na to, že až se vrátím z hor, tak sotva vybalím a druhý den jedeme zase na chemku

Po silvestrovských juchajdách přišel tvrdý návrat zpátky na zem. Den potom, co jsme přijeli z hor, jsme zase ráno brázdili opuštěnou a lehce namrzlou silnici směr chemky. Jako kdyby se mi chtělo tak, jak se mi nechtělo, tak by to bylo príma. Představa píchání, nechutenství a nemocničního pachu mě dokonale otrávila.

Vybavila jsem se jídlem, dvěma druhy pití, zábavou (kniha, mp3) a šup na to! Po sedmý ranní už jsem byla na krvi. Odběrové sestřičce se moje žíly moc nelíbily, ale po přemlouvání ze mě nějakou tu krvičku dostala. Horší to bylo na aplikačním sálku. Zmocnila se mě moje lehká hysterie a asi i tím stresem se to ve mně všechno sevřelo a sestřička mě nenapíchla. Mně to začalo najednou být hrozně všechno líto, proč já, proč já (obvyklé otázky) a rozbulela jsem se. Situace, kterou zvládám obvykle s humorem, mi najednou přišla úplně hrozná, smutná, lítostivá. Naštěstí sestřičky na aplikačním sálku jsou profesionálky každým coulem! Uklidnily mě, napíchly jiné místečko a hurá, máme na šest hodin kapací zábavu.

Jíst mi moc nešlo, pití mi ani jedno nechutnalo, citlivost na pach desinfekce, to vše se dostavilo nějak rychle. Jak jsem byla ráda, že už zase jedu domů a jsem na čerstvém vymrzlém vzduchu. Opět se dostavila vyřízenost, únava, přeházené chutě a citlivost na pachy. Můj oběd byl např. vařené brambory s tatarkou, řízek s kaší a broskvovým kompotem, kafe chutnalo taky divně, ovocný čaj a šťáva ani náhodou. Myčku jsem zandavala se zadrženým dechem (fuj, pánev od masa) a k lednici jsem se raději nepřibližovala.

Překonat tyhle první dny je vždycky děs, nekonečný to je! A naprostá bezmoc v plánování nákupu jídla, protože většinou pak mám chuť na úplný opak toho, co jsme přinesli z krámu.

Pozitivní je, že nejsem tak vyblblá jako po té minulé chemo, můžu číst i luštit křížovky. Pomalu se zase začínám vracet do normálu. Poznám to tak, že už mi není jedno, že v koupelně je nějakej prach a že se mi kupí žehlení. cool

ileostomie léčba chemoterapie pytel dieta

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 36 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným
Hospitalizace

Hospitalizace

6. 8. 2024

Neveselé jaro (CHT4-5/IV.linie)
Novoroční blues (CHT3/IV. linie)
Šťastný a veselý? (CHT2/IV. linie)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací