Chemoterapie 4/7

Tak mám po další chemce. Tentokrát to bylo celkem "žraso"

Tak další chemka je za mnou. V noci před ní jsem se vůbec nevyspala, asi jsem se bála, zda mě napíchnou, nebo co. Od 4 ráno jsem čuměla. V šest jsme vstávali a v sedm jsme vyrazili do Liberce. Opět jsme řešili problém, kde zaparkovat, v osm ráno se prostě u nemocnice nechytáte! Manžel mě vyhodil u vchodu a já pelášila na onko. Všude lidi, fronty, no mazec. Naštěstí jsem se k paní doktorce dostala brzy (když mám to dlouhé kapání), na místo v aplikačním sálku jsem si ale hodinku počkala. Domluvily jsme se, že před další aplikací si půjdu nechat zavést port. To je taková krabička, kterou mi všijou pod klíční kost a budou mi do ní pak píchat chemky, dá se z toho brát krev, nebo dát kontrast na CT. Je to vlastně taková větší "kanyla" pod kůží. Jako jsem z toho vyklepaná jako hovádko, ale všichni říkaj, že to za to odbourání stresu při hledání žil stojí. Dělají to ambulantně při vědomí, tak doufám, že to taková řezničina nebude.

Tentokrát jsem postýlku nedostala. A jak já se na ní těšila, jak jsem se nevyspala, že si při kapání dám pěkných dvacet. Haha, byla jsem ráda, že se na mě dostalo křesílko, protože lidí tam bylo opravdu hodně. Už při kapání se mi změnila chuť (spíš nechuť) k jídlu, pach dezinfekce mi opět dával co proto. Přišla mě na chvilinku navštívit kamarádka, která mi doporučila konzultaci v Olmíku, tak ji za mnou na chvilinku pustili a popovídaly jsme si. To bylo moc fajn!

No a pak to začlo, asi 4 dny totální nechutenství, měla jsem pocit, že žvýkám piliny a polystyren, a ne čerstvý rohlíček s máslíčkem. Do toho mě bolelo celé tělo a asi se to smíchalo s nějakým nachlazením. Bolelo mě v krku, smrkala jsem jako o závod. Do toho se mi vyrazil asi po dvou letech opar (=natelká půlka huby) a pupínky na ksichtě z biologický léčby. Ještě že jsem už vdaná, protože tak, jak jsem vypadala, bych se neseznámila ani v chráněný dílně.

Drželo se mě to zhruba týden, do další středy, ale ani v současné dny se necítím ještě úplně fit. Pořád mám pocit, že to není ono, jsem hned unavená. To úplně nesnáším! Jen ležet/sedět/odpočívat, hlavně nic namáhavýho nedělat, radši být v klidu doma. Jenže co má člověk furt dělat, že jo. Takže jsem si uklidila psací stůl, čtu už třetí knihu, hraju online Scrabble (písmenková hra), napsala jsem do novin, kde jsem na dohodu, dva články.

Do toho ta debilní chřipková epidemie. To abych zase nikam náhodou nemohla. Do krámu už skoro nechodím, to většinou zajístí manžel, asi ho budu muset poslat i do lékárny pro léky na moje zažívání. Kamarádky jsou zčásti už taky nemocné, takže si musíme vystačit se psaním nebo telefonováním. Ach jo. Připadám si jako na pustém ostrově, trochu paradox uprostřed sídliště.

A příští pátek má můj bráška maturiťák a já bych fakt moc ráda šla! Nehledě na to, že jsem teď jako hodně šlang do šatů! No uvidíme, jak se budu cítit, doufám, že dobře a že se odhodlám jít. Ono v sále, kde bude několit set lidí upocených od tance asi není úplně ideální prostředí, ale být takhle odřízlá od lidí není úplně psychicky pozitivní.

Tak si jdu uvařit čaj s citronem a koukat po 164 na Slunce, seno, jahody. Kdyby se dělaly závody ve válení na gauči, asi bych se umístila někde na přední příčce. Ale zase kdo si může říct, že má čas číst rychlostí 1 knížka za 2 dny?! HELP!