Chemoterapie 5/7

Jaká byla další chemka? A jako bonus zavedení portu!

Nu přátelé, tento týden po chemkách byl vyloženě výživný. Ale začneme pěkně od začátku. Tak se hezky usaďte, uvařte si kafe/čaj/kakao, zakousněte něco dobrého a čtěte. Pokud neradi podrobné info o drobných operačních zákrocích, tohle čtení nebude nic pro vás, vyluštěte si raději místo toho křížovku třeba v Překvapení.

Středeční ráno jsem zahájila místo na onko na angiografii. Tam zobrazují pod přístroji žíly, cévy a tak. No nejsem žádnej zdravotník, ale takhle nějak to prý je. Už dvě noci před tím nemůžu spát, jsem vyklepaná, nervózní, prostě nervama v prdeli. Přitom je zavedení portu rutinní zákrok, bezpečný, dělá se v lokálním umrtvení, takže nic extra drastickýho, všichni si to chválí až do nebíčka. Port budu mít na kapání chemek a bioléčby, ale třeba i na kontrast při CT.

Vzali mě před smluveným časem, sestřička mi dala "andělíčka", do níž jsem se převlékla, vše mi vysvětlila, dala podepsat souhlas a přinesla mi port ukázat. Je to malinkatá krabička, která se všije pod klíční kost pod kůži, je na vršku kulatá membrána, kam se přes kůži pomocí speciálních jehel bude zavádět potřebná infuze. Z portu poté vede cesta do žíly a do krevního řečiště. Shrnuto a podtrženo, taková "kanyla" na pořád, je to asi na 2000 vpichů i víc. Odstranění portu už je pak pod krátkou narkózou. Pacienti si ho ale většinou nechávají, nijak člověka neomezuje a jednou za 2 měsíce se akorát musí na proplach, což je minuta.

Těmito superlativy jsem přemluvila své vyděšené já, že tuhle pecku prostě musím mít a odpadnou mi moje nervy s napichováním. Nalepili mi lepíky na monitor srdce, na prst dali kolíček na další monitor, měřící manžetu tlaku a jde se na to. Položená na lůžku pod nějakými přístroji. Paní doktorka mi místo umrtvila - au, au au! To bolelo asi nejvíc. Pak rozřízla, zavedla katetr (to píchlo lehce pod prsem) a pak dělala "kapsu" v kůži na port. Potila jsem se jako hovádko, vyklepaná, tlak asi lítal jak vešky v hlavě. Po cca půlhodině bylo po všem. Po kapání ještě RTG plic, jestli to je tam, kde to má být.

Převlékla jsem se, poučená co smím a nesmím. Nesmím zvedat ruku ani nijak s ní extra hýbat po dobu pár dní, než se to trochu zhojí. Mám se šetřit a na vyndání stehů jít asi za 10 dní. Kdyby něco, mám přijít. Šla jsem tedy polomimoň po tom všem na onko, vykapala jsem co jsem měla a sestřičkám se jizva nezdála, tak mě poslali zpátky na angio na stažení, prý abych měla hezký dekolt!

Druhý den ráno mi rána pořád trochu krvácela, tak jsme jeli pro jistotu na kontrolu, ale vše bylo v pořádku. Měla jsem sem tam takový divný bušení srdce, ale prý to nic není. Jsem už totiž z každýho zákroku tak vystresovaná, že se moc pozoruji, to vím, jsem fakt už místy magor. Mám se hodit do klídku a zaměstnat hlavu něčím jiným. Venku krásně, tak jsem byla chvíli na sluníčku, pak u našich, abych nemyslela na ty svoje všechny splíny.

Po chemkách přišla klasická vyřízenost, pachutě a bolest nohou. Překvapivě mě z toho vytáhl pařížský řez od místního cukráře, mňam! Hodně lidí se mě ptá, zda nějak řeším cukr, že je to živná půda pro nádory. Samozřejmě že se snažím neládovat se cukrem od rána do večera, ale sladké si v míře dopřeji. Než abych se stresovala ještě s jídlem, že si nemůžu dát něco dobrého, radši budu v klídku a mňamku si dám. Nejraději si sama peču, kupované jím málo. Stejně, když ten bubák bude chtít v břiše růst (má zákaz) a vzít si na to energii, vezme si ji stejně z čokolády jako z brokolice. A každý doktor mi řekl, ať jím, na co mám chuť, pestře. Takže asi tak ňák!