Hurá na hory!

Po Vánocích jsme se vypravili na rodinný výlet na hory! Jak to všechno proběhlo? Vlezla jsem na lyže?

Po vánoční přežranosti, rodinných návštěvách a setkání jsme začali s manželem balit na hory. Odjezd byl plánován na čtvrtek 27.12. dopoledne, takže večer před odjezdem jsem doma lítala, dělala hromádky (nee hovínek, ale oblečení!) a zkoušela si, který ty zimní hadry mi vlastně jsou. Zdárně jsem se zabalila do dvou menších cestovek. Něco na pokoj a nošení po chalupě, něco slušnějšího na večer, něco na Silvestra, něco teplého na ven a lyžařský věci, co kdybych náhodou sebrala odvahu a opět si sevřela nožky do přeskáčů.

Manžel si zabalil do větší cestovky no a do té čtvrté, poslední, jsme dali velkou zásobu stomapomůcek, pyrotechniku a nějaké to jídlo, kdyby nás náhodou přepadl hlad ve chvílích, kdy restaurace bude nabitá k prasknutí a nebo kuchyně bude už v pozdních hodinách zavřená. K tomu přeskáče, lyže, helma a vypadalo to podle počtu zavazadel, že nejedeme dva, ale nejmíň čtyři. No co, auto to uveze.

Ráno po probuzení jsem zjistila, že vlasy padají ve větší míře než malé, takže strojek a moje vymodlené vlásky už byly zase dole. Trochu jsem si zafňukala, vyndala turbánky, a protože na delší citové výlevy nebylo moc času, přestala jsem to řešit. A taky jsem ještě stihla udělat objednávku dvou nových turbánků, protože každou smutnou chvilku vyléčí nový módní kousek!

Cesta tam proběhla v pohodě, dole na parkovišti zanechat auto a počkat na teréňáky s řetězy, které pro nás přijedou a odvezou do hor choré, ženy a děti s věcmi nahoru. Ostatní mohou zvolit pěškobus nebo počkat na další auto. Při cestě nahoru ve mně byla místy malá dušička, protože když jsme zajeli do jednoho rozbředlého propadu a šup, osazenstvo auta bylo sklepáno k jedné straně. Finální kopec jsme vyjeli asi i za použití sugesce mysli, kdy jsme očima tlačili auto vzhůru, aby to vyjelo. Ale řidiči jsou to ostřílení a žádná závěj je nepřekvapí.

Následující týden probíhal v pravidelných intervalech od jídla k jídlu, což mi samozřejmě velmi vyhovovalo. Snídaně, jít ven/válet se, urvat místo k obědu, poté jít ven/válet se, dát si kafe/čaj/horkou čokoládu a těšit se na 4-chodovou večeři. Ano, 4 chody - salát, polévka, hlaní jídlo, zákusek. Tady určitě nezhubnu a v lednu na chemce ze mě budou mít radost, jak jsem pěkně přibrala!

Na lyže jsem si přeci jen stoupla a sjela kus sjezdovky, který jsem si raději zpátky nahoru vyšlápla po svých, protože po zkušenostech z loňska, kdy mě poma svým prvním obrcukem shodila jak elektrický býk ze sedla, jsem si tento zážitek ráda odpustila. Zároveň jsem byla pyšná na manžela, že taky konečně zkusil poprvé obout lyže a zdárně sjel kopec a vyjel poprvé na vleku!

V jídle jsem se nijak extra nemusela omezovat, vybírala jsem si taková, abych je mohla a nebo jsem si je přizpůsobila. Makové rohlíky k snídani jsem odrbala, ze šopáku jedla jen okurky a ostatní dle libosti. Svíčková, moravský vrabec, koprovka, zelňačka, řízek, hranolky, kyselo, gulášovka, lívanečky, atd. Tatarák na fotce jsem nejedla, ale alespoň vyfotit jsem ho musela!

Silvestr nám nadělil nádherné slunečné počasí, kde by se hodilo už jen lehátko a do ruky bombardino. Večer živá kapelka, pár skleniček vína (ano, porušila jsem svou abstinenci a dala jsem si trochu vínečka a moře vody k tomu) a rozhýbala jsem pytlík do rytmu tance. Přípitek, přání k novému roku, zatelefonovat domů, mrknout na ohňostroj. Do postele v půl čtvrté ráno. Vstávali jsme až na oběd a co jako? Užili jsme si to!

Týden na horách byl bezvadný. Mezi lidmi, s rodinou, dobrým jídlem a skvělou přírodou, která mě nabíjela i když byla mlha, vítr a sněžilo. Pohodlí, opravdu relax se vším všudy. Doporučuji, pokud to jde, vypadnout na chvíli ze svého prostředí a zrelaxovat se.

No a po příjezdu druhý den hned na chemku. Au. Ten pád zpátky do reality trochu bolel.