Připadá vám to jako - co to ta Bára píše za nesmysly? Rozhodla jsem se s vámi podělit o takovou veselou příhodu, která se mi stala před pár lety, když jsem ještě učila. No prostě něco veselého pro pobavení před koncem roku 

Tato příhoda se mi stala před pár lety. Mohla bych to spočítat, takže ehm...no.... 1, 3.....před 4 lety a kousek. Přestěhovali jsme se s přítelem kvůli jeho práci do dalekého města u Prahy. Od našeho domova nás dělilo asi 160 km. Byl to těžký začátek v novém městě, v nové práci. Nikoho jsme zde neznali. 

Nastoupila jsem jako učitelka do jedné z místních škol a samozřejmě jsem se snažila, udělat co nejlepší dojem. Bylo toho hrozně moc. Oproti mé původní škole, byla tato obrovská. Pracovala jsem nyní na škole, která byla asi tak 4x větší. A co do počtu dětí, to byla objemnější tak 6x. Zapamatovat si jména kolegů, už to byl hukot, ale zapamatovat si jména dětí, to chtělo fištrónka.

Učila jsem mimo jiné i tělesnou výchovu. Byla jsem poučena, že dokud to jde, chodí se ven na hřiště nebo do přilehlého "parku", třeba běhat. Tak já, plná elánu a touze se dobře "zapsat", jsem vyrazila (s tehdy myslím šesťačkami) na tělák do "parku". Jenže jak jsem byla celá roztržitá a ve stresu, zapomněla jsem si udělat docházku, a tak jsem vzala třídnici s sebou. Zaběhly jsme, co jsme měly a jedna ze žaček, že mi prý třídnici ponese, ať to nemám těžký. "Jé, to je hezký," řekla jsem si v duchu a tuto posvátnou knihu učitelů jsem jí svěřila. V "parku" bylo také medvědárium, klasické lákadlo pro všechny turisty. No a nám to nedalo, podívat se blíž. Vyšly jsme s děvčaty na takovou terasu a už už se mačkaly jedna přes druhou, aby lépe viděly. 

Jen co jsem dořekla: "Opatrně, ať ti tam ta třídnice nespadne,", strčila jedna druhou a šup, už byla kniha u medvědů. Ti se asi pěkně divili, co jim to tam házíme za divnou potravu v modrých deskách. No já myslela, že mě vomejou. Třídnice v prdeli! A ještě u medvědů. Ředitel mě zabije. A já se můžu stěhovat zpátky!

Naštěstí byla u nich zrovna ošetřovatelka, medvědy z listování v třídnici vyrušila a odlákala je na med. Slávááá! Dostaly jsme ji zpátky. No. Desky byly totálně rozporcované, takže ty jsme s holkama vyhodily. První strany byly uválené, natrhané. Ach jo. No nic, vzala jsem onu chuděrku holčičku a zbytek dívčí části třídy a šly jsme zpátky do školy. Naše kroky jako první směřovaly do ředitelny. 

Klepaly jsme se obě jak ratlíci, já už se viděla na lavičce v čekárně na úřadu práce. Když jsme panu řediteli řekly, co se stalo, začal se hrozně smát, že to tu ještě nebylo! A prý kde jsou ty desky, že by je vystavil dole ve vitrínce.  Já mám o zábavu postaráno, musím třídnici přepsat, nikdy už ji nesmím nosit mimo areál školy (což je logický, to se nemělo i před tím, nevím, co mě to popadlo) a máme to říct třídní učitelce.

No tak jsme šly k dalším dveřím, celou historku odvyprávěly třídní, zasmály jsme se a já měla o víkendu pěknou zábavu v podobě přepisování třídníce.

Ano, i takhle se dá uvést v novém zaměstnání. 

2018-12-19 09:51:23