Kaliméra

Focení, dovolená v Řecku a nový psí člen naší rodiny.

Jako není to úplně málo novinek, když si to tak uvědomím. Před nějakým časem mě upoutala na stomické facebookové skupině výzva, kdy se hledali modelové a modelky na focení jednoho zajímavého projektu, který se jmenuje Stronger - věnuje se křehkosti a pomíjivosti zdraví. Protože se fotilo v Novém Boru, který mám takřka za humny, přihlásila jsem se. Sic mé míry absolutně nemají nic společného s ideálem, rozhodla jsem se, že vystoupím ze své komfortní zóny a půjdu pro osvětu něco udělat.

Fotilo se o víkendu jedno odpoledne a byla to opravdu zajímavá zkušenost. Sešlo se nás stomiků asi sedm, pokud dobře počítám, a po dlouhé době jsem poznala lidi, kteří nosí stomický sáček jako já. Také jsem se konečně viděla s Terezkou Nagyovou, která už několik let mění pohled na život se stomií pomocí svého projektu Nejsem tabu. Vizážistka nás nalíčila, kostymérky připravily oděv a my pak v krásném horkém počasí pózovali v různých sestavách. Výsledné fotky ještě nejsou zveřejněny, až se tak stane, dám vám sem odkaz.

Před focením mě ještě schvátila angína, takže jsem měla čerstvě dobraná antibiotika. Balila jsem si kufr do Řecka a doufala, že už mě žádný moribundus nepřekvapí a v pondělí večer jsme odletěli směr Rhodos. Týden tam byl opravdu úžasný a já doufám, že se k moři zase brzy podívám. Voda byla osvěžující, počasí tak akorát kolem 30 st. Já samozřejmě mazala 50 a držela se ve stínu, ale to je pro mě standard. Váleli jsme se na pláži, chodili na procházky, jeli na výlet do Lindosu a navštívili zdejší akropoli. Byl opravdu super relax. Lidé byli milí, se všemi jsme se domluvili anglicky. Perfektně jsem zvládla i let, ze kterého mám většinou paniku a sáček po celou dobu dovči krásně držel i v moři. A to jsem se koupala xkrát denně fakt poctivě. Jídlo bylo úžasné, pokoj moderní, jen tomu házení toaleťáku do koše jsem nějak nepřišla na chuť.

Pokud se jako stomik bojíte letět letadlem, určitě není důvod. Všechny pomůcky jsem dala do příručáku (v případě ztráty kufru), co bylo ve spreji, nebo tekuté, jsem si dala do průhledné taštičky (je nutné dodržet 100 ml v celkovém součtu 1 l), léky také k sobě a vše prošlo bez problémů.

Po příletu domů na nás doma čekal nový psí kamarád. Jedna paní z Ukrajiny sem uprchla i se svým pejskem, který si v bříšku přivezl i pět štěňátek. Když se štěňata narodila, hledali se dobří lidé, kteří by se jich ujali, tak jsme se po dohodě se Zdendovými rodiči rozhodli, jednomu dát domov. Zdenda je na psy alergický, tudíž psí holčička bydlí dole u rodičů, ale radost dělá nám všem. Kouše, lítá, skáče, škrábe, je plná elánu, prostě psí děťátko se vším všudy.

Za měsíc mě čeká kontrola, zda Lynparza zabírá, nebo ne. Zatím se snažím nad tím moc nedumat, ale hlodá to. Po konzultaci s profesorem v Praze je v případě nutnosti možná účast ve studii nového léku, ale to bychom si prý nechali jako zadní vrátka, pokud by bylo nutné zase zahájit léčbu. Já bych si opravdu ze srdce přála mít to období klidu co nejvíc nejdelší.

Na sítích jsem teď narazila na tato slova.