Poslední dny před Vánoci mi připomínaly maraton, který nemohu nikdy doběhnout. Každý večer jsem do půlnoci motala macramé jako dárečky, do toho jsem se vyrovnávala s tím, že mi ještě není úplně dobře, že nemám pohromadě všechny dárky, nemám uklizeno, napečeno. Ale jak už to bývá, zatím se nestalo, aby to nějak nedopadlo. Ještě že mám tak trpělivého manžela, který mi pomáhá. Zvládla jsem i upéct vánočku, poslední dárek jsem si z Alzaboxu vyzvedla 23.12., to jako běžně nedělám! 

Na Štědrý den ráno jsem vstala, mrkla na pohádku a užívala si, že už je to tady. Škoda, že sníh roztál, ale i tak to byla pěkná atmosféra. Odpoledne jsme šli do kostela na mši, která kvůli malým dětem z farnosti byla už od 16. hodin a já si tam střihla se sborem jedno sólo a mohu říct, že se to i povedlo, měla jsem radost. Štědrý večer jsem strávila u našich, pak jsem přešla k manželovým rodičům a nakonec jsme před půlnocí rozjímali spolu se Zdendou na bytě, bylo to moc fajn a užili jsme si bezvadně celý den.

25.12. jsem si odpoledne balila na hory a na Štěpána jsme vyrazili. Po zaparkování dole ve městě jsme naložili věci do aut, kterými nás vyvezli až nahoru na Dvoračky. Všude se třpytil sníh, svítilo sluníčko, bylo to opravdu jak z filmu. Druhý i třetí den jsem se odvážila, nazula lyže a vyzkoušela sjezdovku v areálu kousek od Dvoraček - Horní domky. Úplně jsem zapomněla, jaká je to krása! Jen já, lyže, sníh, slunce a na moment odešly všechny starosti. Nebyl pytlík, nebyla nemoc, byla jsem jen já a sjezdovka a bylo to naprosto nepopsatelné. Celý týden jsem se starala jen co si vyberu za jídlo z čtyřchodového menu k večeři, co si na sebe vezmu na Silvestra nebo jakou pohádku si pustíme. Takový relax jsem potřebovala už dávno.

V půlce týdne přišla lehká obleva a počasí se zhoršilo, což nám moc nevadilo, chodili jsme na procházky a prostě jsme se povalovali a odpočívali. Poslední den vysvitlo sluníčko a já celá nabitá jsem si řekla, že by bylo fajn sejít k autu pěšky s ostatními, že je škoda, abych se vezla s našema batohama dolů. Navíc silnice nebyla pod x centimetry sněhu a ledu, po oblevě byl asfalt holý, to by byla přece škoda nevyužít. Bylo to přes 4 km celkem pěkným krpálem dolů, takže v poslední třetině už jsem za každou zatáčkou vyhlížela naše parkoviště. Ušla jsem to, na což jsem byla náležitě pyšná, ale co přišlo potom... Druhý den ráno mě bolely tak nohy, že jsem se ani v posteli nedokázala otočit a ještě tři dny potom jsem chodila, jak když už 2 roky čekám na výměnu kyčelního kloubu. Tak mě bolely svaly na nohou i břichu a kyčle, jak jsem z toho kopce brzdila celý tělo. Takže příští rok, až zase dostanu skvělý nápad, že půjdu dolů pěšky, prosím, připomeňte mi, ať se na to vys..kašlu. 

Návrat do reality přišel rychle. Přijeli jsme v neděli 2.1., hned v úterý jsem si jela pro píchanec do Prahy. Poprvé jsem svou dávku vyfasovala v ampuli zmraženou do ruky, ať ji v dlaních rozehřeju na vodičku, asi jim nefungovala ta rozmrazovací mašinka.  Dnes ve čtvrtek jsem byla na krvi a zítra hurá na CT a další chemku. Co vám budu vyprávět, dneska je moje nálada pěkně chycená, sama sobě jsem protivná. Zítra, až zase budu ležet na tom lehátku a bude mě to skenovat, bude ve mně hodně malá dušička. Po deseti měsících se dozvím, co se v těle děje a jak to vypadá. Mám strach. Strach z toho, že se to zhoršilo. Jenže vím, že takhle přemýšlet nesmím, tak tu myšlenku odpinknu, jenže ona se mi vrací jak míček odražený od stěny při squashi. 

Držte mi palce! Přeji vám, aby nový rok 2022 byl veselý a hlavně zdravý! 

Končí doba vánoční a Tři králové šli za hvězdou, která jim ukazovala cestu, aby se mohli poklonit nově narozenému Mesiáši.

Nechť nám naše hvězda, která nám říká, kudy máme jít, nikdy nezhasne..

"Před námi jsou mnohem lepší věci než ty, které jsme nechali za sebou."
C. S. Lewis

ileostomie chemoterapie léčba