Jak jsme letěli z krásné destinace domů. O zážitky jsme opět neměli nouzi. 

Ještě jsem se s vámi chtěla podělit v pár větách o let zpátky domů. Když jsme přijeli na letiště a vyhledali jsme gate, který nás měl odbavit, stála už u něj fronta cca 150 lidí. Jak jsem zmiňovala v minulém článku, že Španělé nikam nechvátaj, tak to platilo i zde. Za dvě hodiny jsme měli odlétat a brány byly zavřené. Nervozita začala stoupat, děti byly znuděnější a Češi naštvanější.

1h 45 min. před odletem se otevřely dvě brány. Říkala jsem si, že super, stihneme si ještě obstarat něco k jídlu, bonbony a vodu do letadla, koupit domů Ensaïmadu (místní sladké pečivo), dojít se vyčůrat a na pohodu čekat, až nám otevřou vstup do letadla.

1h 30 min. před odletem jsme se posunuli asi o metr. Paní za přepážkou byly asi hodně vyklidněné, protože odbavovaly rychlostí jedna rodina za 5-10 min. Ještě pořád jsem byla optimistka, že to určitě bude rychlejší.

1h 05 min. před odletem - před námi je ještě asi 50 lidí. Dávám sbohem večeři.

1h před odletem - přišla další paní otevřít třetí přepážku - ha, asi jim teče do bot. Odbavila dva lidi a mizí někam pryč. Za 5 minut přichází zpátky.

57 min. před odletem, posunujeme se o další metr. V naší frontě už jsou před námi jen tři rodiny, ale nechtějte vědět, kolik lidí bylo ještě za náma.

45 min. před odletem - HOTOVO! Letíme na další kontrolu - kdo byl někdy na letišti v Palmě ví, že tam naběháte x kilometrů, než někam dojdete, je totiž obří! 

V úprku osobní kontrola, vyházet věci z batohu, naházet věci do batohu, vyčůrat, koupit si 2 cheeze v mekáči, proletět kolem bonbonů, vody a v poklusu zaplatit, Ensaïmadu vynechat. Přiletět ke vstupu do letadla, na tři kousnutí zhltnout cheeze, najít občanky a také své místo v letadle. 

Paní na gatech zřejmě jedly vtipnou (a pomalou) kaši a rozházely rodiny po letadle, jak to je šlo. Tatínek vepředu, děti vzadu, maminka uprostřed, manželé jeden v první řadě, druhý v poslední, atd. Došlo teda ještě před startem k handrkování, řešení s letuškama, jak je to možné a k záplavě neslušných slov na pracovnice letiště. My s manželem seděli jen přes uličku, což byl celkem majstrštyk a vedle mě si sedla paní s šestiletou holčičkou, pohoda.

Po startu nám letušky oznámily, že bude zóna turbulencí, ať zůstaneme připoutáni. Jen co to dořekla, začali lidé vstávat a hrabat ve vrchních schránkách, co jsou nad hlavami, v zavazadlech, turbulence neturbulence. Letušky hodně podrážděným tónem opět zopakovaly, že žádají cestující, aby se připoutali a nevstávali.. Přišla jsem si jak na opravované D1, pomyslná silnice pro letadla byla dost hrbolatá a sem tam to s námi pěkně hodilo. Já s paní, co seděla vedle mě, jsme vymýšlely hry pro malou holčičku, která ale měla bolavé bříško a á co deset minut mamince hlásila: "Maminko, vejfuk!" a my měly opět plyn přímo od těžaře.

Maminka se omlouvala a dušovala se, že holčička nic nadýmavého nesnědla a já na to odvětila, že lepší jeden prd než deset doktorů. Holčička se usmála a říká mamince, že ale měla k obědu přece ty fazolky! :D Výhodu to mělo tu, že jsem celý let nepřemýšlela nad katastrofickými scénáři našeho letu! :D

letiště dovolená ileostomie