Pasou se tám kóně... Tuhle písničku určitě znáte z dětství. Jakou jsem měla dovolenou?

Jelikož doba "kovidí" úplně nenahrává cestování, rozhodli jsme se místo k moři cestovat k rybníkům v jižních Čechách. Už nedostatečný výběr v ubytování mě trochu varoval, že letos bude v této lokalitě asi plno.. No, jestli na mě moribundus koronáč neskočil teď, tak už asi nikdy. Protože tolik lidí jsem fakt nečekala...

Cesta na druhý konec republiky probíhala normálně, asi hodinu jsme za Benešovem poposkakovali v kolonách. Po zdolání nekonečné fronty aut jsme se octli v samém srdci českého rybníkářství. Bylo asi 30°C ve stínu, byli jsme hladoví a nemohli jsme najít místo k zaparkování v nařezaném městečku, plném cyklistů a turistů.

Po ubytování a odstavení auta na placený parking jsme šli na výzvědy. Krásné historické náměstí, přístupná radniční věž, rybník Svět, zámek a úžasný přilehlý park. Po dlouhých konzultacích, kam že to půjdeme na obědovečeři vyhrála restaurace na náměstí a to jsme ještě netušili, co nás čeká za gastronomický zážitek. Radím - čtěte hodnocení na Googlu! My nečetli a podle toho jsme taky dopadli. 

Objednala jsem si krůtí medailonky s hranolkami a manžel řízek a hranolky. Přinesli nám opravdu jen toto. Ani špetka zeleniny, sosu, hranolky nedosolené, nedobré, maso nedochucené, mdlé. O to víc nás "potěšila cena". Za mou skvělou porci pouhých 269 Kč, za Zdendovu o pár kaček méně. Není mi líto utratit peníze za pěkný nášup, ale tohle byl teda vrchol.. Takže k Bílému koníčkovi už fakt nepůjdeme.

Tím naše gastronomická turistika nekončila. V další restauraci nám zapomněli donést polévku, kterou jsme si objednali, v jiné zase spletli Zdendovi jídlo a přinesli mu jiné. V Jindřichově Hradci zase Zdenda dostal místo pečeného kachního stehna uzené (what?!). Jelikož jsme si řekli, že se nenecháme odradit, zkusili jsme si dát vyhlášené kapří hranolky, které mají na každém rohu, podobně jako v Olomouci tvarůžky a byli jsme nadšení. Já zase tak ryby nemusím, ale tohle byl teda luxus.

Navštívili jsme zámek v Třeboni, kde byli úžasní průvodci. Poté jsme jeli na Hlubokou, a to asi napadlo dalších tisíc lidí, protože takové davy jsem dlouho neviděla. Fronta byla na vše. Na pokladu, na záchod, na věž, na suvenýry. Zámek je teda naprosto úžasný. Asi nejkrásnější, co jsem viděla, ale pomyslným šrámem na prohlídce byla cca tříletá holčička, která se buď válela na zemi a řvala, nebo běhala mezi lidmi, přelézala provazy a lezla do otevřených oken. Maminka poté, co už asi pátá paní utrousila, že takhle to dopadá, když se dítě vezme místo na hřiště na zámek, usoudila, že asi nastal čas opustit prohlídkovou trasu a nechala se vyprovodit ven.

Den na to jsme jeli do Jindřichova Hradce a tam paradoxně nebyla ani noha. Zámek super a navštívili jsme i kostel sv. Jana Křtitele, kde jsou zatím nevysvětlené kresby různých tvarů a zvláštních postav ze 14. století. V Třeboni nesměla chybět plavba kolem Světa a jízda vláčkem Třeboňáčkem po městě. 

Samozřejmě jsme nesměli vynechat výjezd na focení ptáků, což je oblibou mého manžela. Po prozkoumání rybníku Zliv, kde má sídlit nějaký výjimečný druh, jsem usoudila, že si budu radši v autě číst, jelikož komáři už si na mě pochutnali za uplynulé dny více než dost. Byli totiž všude a žrali celkem brutální kadencí i přes repelenty a náramky proti nim určeným. 21 štípanců mi za dovolenou stačilo.

A ještě se mi splnil takový malinkatý sen z mládí a to setkání s mou oblíbenou spisovatelkou z mých náctiletých časů - Lenkou Lanczovou. Bydlí a pracuje ve Slavonicích a po domluvě jsme se za ní zastavili a nechala jsem si podepsat knížku, na které mám i takový malý podíl. Před časem totiž na jejich stránkách celkem žila internetová debata a spisovatelka hledala někoho, kdo zrovna aktuálně dělá brigádu za barem a podělil by se se svými zážitky, kolik co stojí a co si lidé dávají. Já zrovna v té době toto splňovala, takže pokud by vás moje zážitky se zákazníky zajímaly, najdete některé v knize Letní něžnosti (a kdyby náhodou, linka hlavní hrdinky se mnou nemá nic společného). Samozřejmě už jsem to za těch 14 let zapomněla, takže teď z nostalgie pilně čtu a připomínám si.

Ještě poznamenám, že opravdu skvělým vynálezem pro stomiky je světlo v koupelně na čidlo. Při vypouštění pytlíku musíte mávat jako na 1. Máje, protože to v půlce zhasne, o výměně sáčku ani nemluvím. Při sundávání se najednou octnete v naprosté tmě a opravdu nemůžete neustále jednou rukou mávat nebo hýbat celým tělem. Takže pak to dopadlo tak, že Zdenda mával a já měnila. 

Pokud tedy přemýšlíte, kam na dovču, určitě je tento kraj plný dobrodružství. Doporučuji a dávám 5 z 5. 

ileostomie dovolená rybníky jižní Čechy