Sic narozena v srpnu, jsem asi v týmu ZIMA. Tak nějak to na mě působí uklidňujícím dojmem.  A pak ze mě padají tyhle moudra. 

Klid. Jen to malé radostné chvění někde uvnitř. Drobné nedokonalosti - sem tam opadaná omítka domů, křivá plaňka plotu, prasklina na silnici – nic z toho v tuto chvíli neexistuje. Celé město dostalo sváteční šaty. Nasávám do plic čerstvou vůni sněhu, která je až omamná. Vločky hrají na babu a doplňují už tak mohutnou sněhovou peřinu, pod kterou všechno zvolna podřimuje.

Ticho. Jen důvěrně známé křupání pod nohama. Osamocený sněhulák na poli už vyhlíží společnost, sníh je totiž v té nejlepší kondici. Třpytí se jako nejvybroušenější diamant. Krása jednoduchá a tak samozřejmá. Jemně porušená stopami, které trošku napoví, kdo se před námi vydal stejnou cestou.

Nostalgie. Opětovně nasávám do plic tu opojnou vůni sněhu. Jako by tahle nadílka přinesla víc, než jen sněhové čepice aut a obtěžkané větve stromů. Je to nepopsaný list. Končí i začíná.. 

...

Dnes mi zavolali z nemocnice, že má vakcína z bílých krvinek je připravená. Za pár dnů jdu na to. Nechť to s mou nemocí pořádně zatočí!

zima nemoc radovánky