Jak už jste si asi zvykli, nemáme žádnou dovolenou úplně normální. Nezklamu vás ani tentokrát
Jelikož manžel začal fotit ptáky, vybírali jsme místo pro dovolenou někde poblíž ptačích oblastí. Nakonec jsme vybrali Českou Skalici, kde je pár kilometrů ptačí rezervace Josefovské louky. Když jsem dva týdny předem hledala na Bookingu ubytko, všechno už bylo skoro rozebrané, ale naštěstí jsme jeden pokoj ještě sehnali.
Přijeli jsme do penzionu, dali si tam výborný oběd a nic netuše jsme se šli ubytovat. Paní na baru/recepci naši objednávku nejdříve nemohla vůbec najít a když našla, oznámila mi, že naše rezervace je až od zítřka. V tu chvíli jsem myslela, že jsem tak blbá a spletla jsem data. Hned jsem mrkla do emailu a zjistila jsem, že má objednávka je opravdu na dnešek a ne až na zítřek, že to asi spletli oni. Volala teda šéfový a když za 5 minut přišla zpátky ujistila mě, že je to jejich chyba a že pokoj mít budeme. V mezičase nějaké dvě paní šprýmovaly, že kdyžtak na tu jednu noc půjdeme jinam, ale to jim recepční odvětila, že asi těžko, když je Brutal, že je všechno plný. To mi ještě nic nedošlo. Po chvíli se objevila šéfová, že se omlouvá a že toho Rakušáka, co má přijet večer, si teda asi vezme domů.
Ubytovali jsme se a manžel furt něco googlil. Říkám si, co se děje? A on: Hádej, kde je ten Brutál? V pevnosti Josefov přímo u tý ptačí rezervace!" No já myslela, že mě vomejou podruhý. Jedeme 170km na "dovolenou" fotit a pozorovat ptáky, málem nemáme pokoj a teď vedle ptačí rezervace budou řvát do mikrofonů metaláci? Ano! Vybrali jsme si přesně termín metalového fesťáku Brutal Assault, na který jezdí 20 tis. lidí. Ledaže by ptactvo bylo příznivcem "jakési divoké muziky", jak nazvala akci jedna starší paní na obědě.
Druhý den jsme šli ráno zaplatit ubytko a paní šefová se nás ptá: "Tak cooo, byli jste včera na fesťáku? Jaký to bylo?" "No nebyli, vypadáme snad na metaláky? My jsme nevěděli, že to tady je, přijeli jsme pozorovat ptáky!" :))) Paní šéfová odvětila, že na to nemusíme vypadat, že loni přijeli týpci - cizinci v kvádrech, ubytovali se a za 10 min. slezli dolů, celí v černým, černý nehty, namalovaný linky a upalovali do Jaroměře. No, tak máme asi po ptákách :). Ptala se nás, zda chceme jet domů, ale to jsme říkali, že ne, že když už jsme tady, uděláme pár výletů.
Nakonec jsme vyrazili do Babiččina údolí a na zámek Ratibořice, pak jsme jeli na Josefovské louky přes pevnost, aby jsme viděli, jak to tam vypadá. V pevnosti masakr lidí, aut, stany všude. Na loukách, který jsou hned vedle, sem tam nějaký ptáček jarabáček slyšet byl, ale vidět nic nebylo. Mrkli jsme na vodní nádrž Rozkoš, do Náchoda na zámek, zvládli jsme Muzeum Boženy Němcové a Barunčinu školu. Vše krásné, počasí vyšlo a jídla v penzionu byla přímo luxusní.
Ponaučení? Když někam jedete, zjistěte si, co se děje v blízkém okolí. A mně bylo divný, že se nedá sehnat jedinej volnej pokoj...
Kdo jsem?
Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 36 a od konce února 2018 žiju se stomií.
6. 8. 2024
16. 4. 2024
19. 2. 2024
23. 1. 2024