14 dní po návratu z Amsterdamu jsme měli další akci. V létě jsem měla záchvat, že bych chtěla zažít něco trochu neobvyklého, nějaký zážitkový stylový bydlení. Už dříve jsem slyšela o glampingu – glamour camping je v podstatě kempování na luxusnější úrovni. Já měla vizi, co si představuju, pár kliknutí a hledání na netu a zarezervovala jsem nám pobyt na půlku září blízko Ještědu na tzv. rozhledně. Byla to dřevěná konstrukce s obytným pokojem a horní terasou s grilem, uprostřed lesa, s výhledem na Ještěd, kousek od našeho domova. Prostě značka ideál. Tak mé nadšené já zaplesalo, objednalo, zaplatilo a v duchu jsem se viděla za teplého večera relaxovat na terase, za zpěvu ptáků piju sklenku vína a dívám se na blikající Ještěd v dáli.

Taky vám to zní tak, že se tutově něco musí podělat?  Takže předpověď počasí byla opravdu výborná, na náš zarezervovaný termín má lejt jako z konve, teplota se měla pohybovat okolo 6°C. Vyrazili jsme tedy v kulichu, rukavicích, se zimními bundami autem na smluvené parkování. Hle, na parkování někdo stojí (jediné vhodné místo široko daleko na úzké silničce). Volám tedy majitelce – prý se to ještě nikdy nestalo, asi houbař, máme se vydat po cestě dál. „Co máte za auto? To dáte.“ No, jeli jsme pomalu po tankodromu pár desítek metrů výše a zapíchli to při první možnosti k lesíku. Snad tu auto zítra bude. Nasadili krosny a šli hledat podle návodu naši rozhledu. Za cca 10 min chůze, kdy mé plíce byly ještě u auta, jsme dorazili do cíle. Rozhledna krásná, před ní ještě kadibudka a domeček se saunou a venkovní sprchou. Tu asi vynechám. Vybavení uvnitř krásné, stylové. Dvě židličky se stolečkem, postel, plotýnka s konvicí na čaj, lednice (oboje napojené na plynovou bombu), kamínka na plynovou bombu, vybavená kuchyň se základními věcmi jako nádobí, koření, čaj a káva, zásoba balené vody. Pod postelí se skrývaly společenské hry, ručníky a prostěradla do sauny a chodící spacáky. Umyvadlo bylo symbolické s nádržkou vody. Šla jsem prozkoumat vnitřní záchod. Říkám si, jak to asi mají udělané, takhle uvnitř. Po odklopení víka mi bylo všechno jasné. V otvoru byl zasazený kýbl s pytlem a pilinami, vedle byl koš s lopatkou a pilinami. Aha, takže asi po každé potřebě zasypat. Noo, já se svou frekvencí chození na záchod s pytlíkem, nevím, nevím, zda se vejdu. No snad jo.  Elektřina zde samozřejmě nebyla, jen milion svíček a lampiček na baterky.

Zrovna chvilku nelilo, tak jsme prozkoumali i terasu, ze které jsme občas viděli vykukovat vysílač. Našli jsme uhlí, pepo a v lednici jsme měli naloženou vepřovou panenku. Za světla jsem byla ještě v pohodě, ale když se začalo smrákat, začala jsem mít trochu bojara. Zase krátká intenzivní dešťová přeháňka. Poté jsme šli nahoru rychle ogrilovat maso, bylo luxusní. Při chůzi se konstrukce pěkně houpala. Po uložení do postele jsme pozorovali přes tři velká skleněná okna přírodu, jak se chystá ke spánku. Já měla oči jak tenisáky. Zamknout se můžeme, ale co ta okna? Nebude na nás někdo čučet? Zdenda se mi smál, prý maximálně liška. Topení jelo na plné obrátky a já se celou noc budila a kontrolovala, jestli je vše v pořádku. Od 1 do 2 ráno jsem nemohla usnout. Pořád trochu syčela ta bomba v topení, nějak jsem z toho měla hrozně divný pocit. Ráno jsme po snídani vše zabalili, napsali hodnocení do sešitu a vydali jsme se k autu, které tam kupodivu bylo. Já měla radost, že jsem to přežila, Zdenda měl krásný zážitek z přírody. Jsem šťastná, že jsem to vyzkoušela, bylo to pro mě trochu vystoupení z komfortní zóny. A taky je fajn si občas připomenout, jaké to je být bez všech vymožeností.

Tím ale náš roztomilý příběh nekončí. Za pár dní se mi ozvala kamarádka, že její přítel – hasič zasahoval u požáru toho zajímavého ubytování, kde jsme byli. Prý se tam stala nehoda s plynovou bombou a uvnitř byly dvě holky, naštěstí jen drobně zraněné. Výsledek šetření - neodborná manipulace s hořlavou látkou. Díky Bohu za to, že se nikomu nestalo nic vážnějšího, ale můžu vám říct, že ještě teď mi z toho není dobře, když to píšu.

ileostomie léčba cestování