Štědréj večér nástál...

První Štědrý den s mou "kamarádkou" stomií

Prosinec jsem si celkem užívala. Setkání, zdobení bytu, balení dárků, pečení cukroví. 12.12. jsem jela na chemku, která mi tentokrát vzala vítr z plachet asi na pět dní. Dostala jsem prášky, po kterých by mi nemělo být špatně. No. Špatně mi od žaludku mi vyloženě nebylo, ale..

Asi 4 dny jsem měla úplně zpřeházené chutě. Neměla jsem chuť na nic. No, vlastně na sladký asi jo a taky na prasárny typu hranolky. Přirovnala bych to ke kocovině, tahle ale byla pětidenní, takže to musela být pěkně slušná párty! Bolely mě ruce, nohy, prostě celý tělo. Jako při chřipce. Byla jsem slabá jako čaj pro novorozeňata s citlivostí na všechny možné i nemožné pachy. Nejhůř asi snáším pach desinfekce v nemocnici. To mi fakt dává hodně zabrat. Fuj. Budu muset vyzkoušet mazat vonné oleje pod nosánek, jinak to další chemku hodím ještě před aplikací.

Když pominu bolesti a kocovinový stav, byla jsem pár dní úplně vyblblá. Nemohla jsem se na nic soustředit a třeba těkání očima po křížovce mi fakt nešlo. Neměla jsem ten správný postřeh.

Naštěstí to za pár dní pominulo a poslední týden před Vánocemi jsem si už mohla jakš takš začít užívat. Kolem Štědrého dne mě začaly bolet vlasy, resp. asi vlasové kořínky. Jako když si je přeležíte, ale na celý hlavě. Zatím nic nepadalo, takže akorát mytí a sušení bylo bolestivé a když mi zafoukal vítr do mých kadeří a hodil mi vlasy ze strany na stranu.

Na Štědrý den jsem ráno vyměnili pytlíček, abych mohla večer dlabat do bezvědomí. Posnídala jsem asi pět kusů vánočky (mňam), lili jsme olovo, dali kávu a začali připravovat večeři. Obalovali jsme kuřecí a vepřové řízky, klobásy a rybu a to vše ve stejném sledu smažili. Kolem šesté hodiny už jsem si připadala taky naklepaná, obalená a usmažená. K večeři jsme zasedli něco málo po sedmé. Rozkrojili jsme jablíčko (měla jsem hvězdičku!). Místo tradiční hrachovky jsem si dala vývar, pak klasický salátek a kuřecí řízek. Byla to dobrota. To vše jsem zalila pivem (tuším, že to byl Bernard Sváteční ležák). Deset měsíců od operace docela dobrá bilance. Když se to v bříšku srovnalo, poslala jsem tam pár perníčků, vosích hnízd a dalšího cukroví.

A pak dárečky. Všechno, co jsem si přála, jsem dostala a asi 4x víc. Nádhera. Jen těch knížek, oblečků, doplňků, asi jsem byla celý rok moc hodná. Radost ostatních z dárečků mě vždycky moc potěší.

A ještě, Ježíšku, bych prosila pro sebe a celou mou rodinu jedno zdravíčko! Jooo a ještě něco. Zdraví!

Jeee, málem bych zapomněla na to moje poslední přání. Zdraví!