Akce organizace Amelie, která chce vyjádřit onkopacientům sounáležitost a podporu obrazy tulipánů, kterými v březnu vyzdobí prostory onkologie. To bych nebyla já, abych se nezapojila.. Jak a s čím se dá pomoct?

Dřív jsem pomoc při nějakých charitativních činnostech brala tak nějak okrajově. Jako studenti jsme prodávali srdíčka na podporu dětí, pastelky pro Světlušku, kytičky na boj proti rakovině a mnoho dalšího. Jednou za čas jsem menší částkou někde přispěla a dál to nevnímala.

Paradoxně od času, kdy jsem onemocněla jsem měla takovou nějakou potřebu pomáhat ostatním, protože jsem najednou viděla všechno z té druhé strany. Byla a jsem jednou "z nich". Dojímá mě, když vidím, že například po orkánu Sabina v jedné vesnici opravují pokrývači střechu bez nároku na honorář. Já bohužel stavět komín neumím, ale můžu své síly zmobilizovat jinou cestou. Jedna má velká cesta je tento blog, který jsem založila právě tak trochu na osvětu pro všechny, které tato témata zajímají.

Snažím se ale i jinde. Když jsem poprvé šla na chemky a věděla jsem, že mi vypadají vlasy, nechala jsem se ostříhat a darovala jsem je na paruky pro onkopacienty. Dále jsem například vytřídila několik svých turbánků a poslala je na onkologii ženám, které třeba nemají tolik financí, aby si je mohly pořídit, není to totiž úplně levná sranda. Zapojuji se také dle svých možností do sbírek, podporuji Zdravotního klauna, onkoláčky a další. Už dvakrát jsem podarovávala před Vánoci seniory v projektu Ježíškových vnoučat. Ta radost z dárků na zaslaných fotografiích je úžasná. Jeden pán mi dokonce napsal dopis a poslal ručně vyrobené srdíčko. Nakupovala jsem Mikulášskou nadílku do místního domu seniorů. Účastnila jsem se Živé knihovny. Podpořila jsem blízký dětský domov, darovala jsem oblečení. Před Vánoci jsem na výzvu Amelie poptala u svých přátel vánoční ozdoby, které se pak prodávaly a výtěžek šel na podporu organizace.

Už si ani na všechno nevzpomenu, ale když si to takhle zpětně vezmu a vidím to napsané, je toho opravdu mnoho.

Letos jsem se konečně zapojila do Tulipánového měsíce, kdy Amelie shání obrázky tulipánů, aby jimi mohla zpříjemnit prostředí onkologie a udělat tak pacientům radost. Zprostředkovat jim vzkaz, že na ně lidí myslí a nejsou v tom sami! Loňský rok jsem obrázky na chodbách onkologie moc obdivovala a jsem šťastná, že letos mohu přiložit ruku k dílu. Opět jsem oslovila své známé a sešlo se mi mnoho úžasných děl, které zítra povezu do rukou organizátorů. 

Nezávisle na tom se mi ozvala kamarádka, že má k dispozici hřebeny a kosmetiku na péči o paruky a zda nevím, komu by to mohla věnovat. Nelenila jsem, napsala jsem sestřičkám a ony moc rády vytipují někoho, kdo tuto pomoc rád přijme.

Jsem šťasná, že těmito drobnými krůčky mohu někomu udělat lepší den. Je nepopsatelně hezké se o radost rozdělit. Přesně jako v tomhle moderním rčení: Když potká sob soba, mají radost oba. Když se potkaj tři sobi, tak se radost násobí! 

Tento výčet není o chlubení se. Nerada bych, aby to tak vyznělo. Spíš se jedná o takovou rekapitulaci, kde všude se dá přiložit ruka, noha, vlasy, obrázek k dílu. Určitě i vy někde pomáháte. Ono jen úsměv, podržení dveří či pomoc s taškou je krásný dobrý skutek. Děkuju všem, kdo pomáháte. Protože čím víc dáváš, tím víc dostaneš. 

Příčinou výjimečných úspěchů je občas ta nejsmělejší a nejsměšnější odvaha.
Luc de Vauvenargues

pomoc onkologie