Jak už to tak bývá, člověk míní, Pánbůh mění. Ve čtvrtek jsem přijela na čtrnáctou chemo v pořadí a paní doktorka mě přivítala s tím, že markery neklesly, ale trochu vylezly. Připomnělo mi to scénu z Vratných lahví, kdy tam Daniela Kolářová letí se Zdeňkem Svěrákem balónem a říká - ale my vám chceme klesat! Takže zatím to vypadá, že už nebudu chodit jednou za tři týdny, ale častěji. Teď nám do toho trochu hází vidle Vánoce, ale protože bych ráda strávila vánoční svátky v klidu, pohodě, s chutí k jídlu a bez únavy a hnusných stavů, rozhodly jsme se s paní doktorkou dát další kapání hned příští týden a pak až první týden v lednu. To rovnou půjdu na klasické CT vyšetření, aby se mrklo, jak to od března vypadá. Zároveň se pak rozhodne, co dál.

Představovala jsem si tedy pod stromečkem trochu lepší dárek. Včera to na mě padlo takovým způsobem, že mi při každé sdílené fotce od mých přátel na sociálních sítí ukápla slza. Všichni dovádějí ve sněhu, pečou cukroví, balí dárky, popíjejí svařák a já ležím na gauči s pachutí na patře, vyřízená, rudá od chemky a naprosto nepoužitelná. To je fakt skvělý. Myšlenky na to, jak dlouho tady ještě budu na sebe nenechaly dlouho čekat. Přišla jsem si, že nic nemá smysl, že všechno je k ničemu, proč já a takový ty klasický depresivní stavy.

Naštěstí dnes už jsem se vzbudila s lepší náladou a touhou k boji. Tak si tak jako říkám, že ty nádorový mrchy si teď pěkně lebeděj, že jo. Jednou za tři týdny vyndaj brnění, štíty a chemce se ubrání, pak mají zase havaj. Ale já je příští týden překvapím ze zálohy mimo jejich zvyklosti. A pak, když to klapne, zaútočím tou nejzákeřnější zbraní a tou bude spokojenost, radost a těšení se na Vánoce. Když vše dopadne jak má, možná strávíme týden na horské chalupě v horách. A jak říká paní doktorka, to je určitě lepší a účinnější než nějaká chemoterapie...

ileostomie chemoterapie léčba