Pokračování toho, jak jsme se připravovala na svatbu, stěhovala, jezdila po kontrolách, atd.

V minulém článku jsem skončila u toho, že jsem se v červnu rozhodla, že se svatba uskuteční. To jsem ale netušila, kolik si na sebe ušiju bičů.

Takže abych to zrekapitulovala a měli jsme to pěkně přehledně:

konec června 2018 - začátek svatebních příprav a zařizování

červenec 2018 - kontrola v Olomouci, CT

srpen 2018 - oslava mých a manželových 30. narozenin, stěhování do nového bytu, návštěva kožního lékaře, řezání dvou pih, návštěva stoma sestry kvůli předepsání pomůcek, moje rozlučka se svobodou, kamarádky rozlučka se svobodou

září 2018 - svatba

v mezičasech probíhaly svatební přípravy - zamlouvání sálu, fotografa, zkoušky šatů, líčení, účesu, domlouvání rautu, dortu, sweetbaru, živé hudby, DJ, odeslání pozvánek, tvorba dekorací, tvoření svatebních novin,...

 

Ano, když už, tak pořádně. Když to takhle vidím napsané, vypadá to, že i na zdravého občana/občanku ČR je to docela slušná smršť životních událostí, která byla protkaná neodkladnými situacemi, návštěvami, čekárnami a "výlety". Musela jsem mezi to samozřejmě zařadit i odpočinek, na který mě musel upozorňovat můj muž, protože já byla jak neřízená střela. 

Ono se to takhle tváří, ale já byla spíš takovým dirigentem. Nic těžkého jsem tahat nemohla, takže jsem všechny, kdo mi pomáhali, spíše řídila. Musím říct, že tolik pomoci a ochoty od mých kamarádek, kamarádů a rodiny jsem nečekala. Jakmile naběhli, vše bylo za chvilinku hotové. Touto cestou děkuji, bez nich by to nebylo! 

 

A co na tom bylo nejlepší? Na svou nemoc a pytel jsem si vzpomněla málokdy!

svatba