Druhá chemka stála opravdu za to!

Před druhou dávkou chemoterapie už se mi nakonec udělalo celkem dobře, takže jsem mohla trochu normálněji fungovat. Vlasy už to vzdaly, takže jsem přesně 16 dní po první chemo vzala strojek a oholila si tentokrát hlavu úplně sama, bez asistence. Období kiwi je zahájeno. Ozdobily jsme s mamkou velikonoční perníčky, udělala jsem si doma výzdobu a vzhůru na tu další dávku. Paní doktorka se hodně rozmýšlela, zda mi tu druhou dávku vůbec dávat (nebo místo toho zvolit jinou látku), když jsem měla takový hnusný stavy a alergickou reakci, ale já se cítila tak nějak bojovně, že to prostě zvládnu, takže staniž se. Markery se vyšplhaly na 1500 a po první dávce klesly na 1200. Ale radši se moc neradujeme..

Opět pět hodin kapání, a pak už jsem jen čekala, co to zase se mnou udělá. Víkend proběhl celkem v pohodě, jen ty (ne)chutě mě celkem limitovaly. Tentokrát to u mě na plné čáře vyhrával místní trdelník se skořicí, vývary od babičky, přesnídávky a piškoty. Taky jsem vypila nutridrink. Sníh vystřídalo sluníčko a teploty kolem 20 stupňů, takže jsem se i v těch stavech vyřízenosti přesunula na zahradu. Nebudu se přece válet doma, když je takhle krásně. A bylo to úplně suprové. Hodně jsem odpočívala a cítila jsem se na tu bídu celkem obstojně. Kluci si upekli buřtíky, já se spokojila s první letošní topinkou.

Odjela jsem i do Prahy na imunovakcínu. Bylo to teda s vypětím všech sil. Cítila jsem se zmatlaná jak papír od sekaný. Unavená, vytuplá, no prostě ideální stav na 120 km výlet.  Ještě že mám obětavého muže, co mě všude doprovází.

Na Zelený čtvrtek i Velký pátek jsem zvládla navštívit i kostelíček, četla jsem nahlas pašije, jenže v pátek jsem tam poněkud vymrzla a v sobotu mě to dohnalo. Začala jsem mít horečky a nezabíraly mi žádné léky. Celou noc mi bylo otřesně zle, srdce bilo jako o závod, navštěvovaly mě ošklivé sny. Bolelo mě tělo, hlava, nemohla jsem skoro ani vstát. Celou neděli jsme proležela a večer se mi nakonec udělalo lépe a na Velikonoční pondělí už jsem se zase cítila ve své kůži. A taky se mi spustila pěkná rýma. Udělala jsem si raději domácí test na Covid a vyšel negativně, takže jsem to dál už nezkoumala. Spouštěla se mi opět krev z nosu, což se mi dělo při chemkách hodně často a bolely mě uzliny.

V pondělí jsem dostala i pěkně vyšupáno, tak doufám, že to zafunguje a zdraví z proutků prostoupí i do všech útrob mého těla. Doufám, že mám s těmi stavy zase na chvilku klid a do další dávky už mi bude jen lépe. Cítím, že nejsem v dobré fyzické kondici a musím se snažit dělat alespoň menší procházky. Jenže venku zase sněží, je tam nevlídno, a to se pak člověku dvakrát nechce.

Jsem zvědavá, jaké budou příští výsledky krve, zda budu v této chemo pokračovat, nebo se pro mě vymyslí něco jiného? Hlavně, ať to zabere, protože ty stavy, který přicházejí ve vlnách jsou fakt nepříjemný a já cítím, že mě to psychicky rozkládá. Snažím se hledat si činnosti, které nejsou fyzicky náročné a baví mě, abych se co nejvíce rozptýlila. Moc mi chybí výlety do přírody, setkání s přáteli, kavárničky, akce, koncerty.

Jen tak mimochodem, co mě nejvíc dostává, jsou ty změněný chutě. To, že pár dní po chemo mi skoro nic nejede, jsem si zvykla. Ale i teď, 14 dní po druhé dávce mi nic neříká maso, za to mi strašně začaly chutnat jogurty, který jsem celý život nejedla. Po operacích jsem měla velký problém s trávením čerstvého ovoce a nyní se po něm můžu utlouct a je mi po něm dobře. Nejvíc ujíždím na borůvkách, jahodách a jablku. Taky jsem dostala chuť na ovesné kaše a žádné ucpání se nekonalo. No jo, tělo si prostě řekne..?

Pokračujeme i nadále v rekonstrukci našeho nového bydlení a hýbe se to! Už máme odpadní trubku na záchod, nové přívody vody, štuky v kuchyni, vybouraný, posunutý a vyzděný nový vstup do bytu. Taky je natažená elektrika a pomalu se to schyluje k podlahovému topení. Už se nemůžu dočkat, až budu vymýšlet, co kde bude, kde se jak vymaluje, jaký si koupím záclony.  Mým dalším cílem je taky nějaká pěkná dovolená, ale to vše je ve hvězdách. Ráda bych k moři, ale vzhledem ke všem okolnostem budu happy i tady někde v Čechách. Cítím, že potřebuju nějakou vzpruhu, něco nového zažít. Zima i lockdown byly dlouhé a všichni už se asi potřebujeme trochu rozlétnout.

Příští týden by to mělo padnout a bude se rozvolňovat. Tak kam se po otevření okresů poprvé vydáte? 

ileostomie chemoterapie léčba Velikonoce